Filipíny, jak jsem po sedmi dnech stravování v Manile skončil na antibiotikách
V jedné chudinské čtvrti nedaleko Manily jsem zakusil nečekané dobrodružství s filipínskou kuchyní, o které jsem předtím téměř nic nevěděl. Místo, které se zdálo plné zvláštních chutí a vonných vjemů, se nakonec ukázalo jako výzva pro mé chuťové pohárky a kulturní vnímání.
Filipínská kuchyně, kterou jsem si představoval plnou rozmanitosti a autentičnosti, představila něco naprosto odlišného. Překvapením bylo zjištění, že některá jídla, zejména kuřecí maso, byla vystavena slunci celý den bez jakéhokoliv chlazení. Tato praxe nejen ovlivnila chuť potravin, ale zanechala i otázky ohledně hygieny a bezpečnosti stravy.
Rýže, jedno z hlavních jídel na Filipínách, měla tendenci být namočena v oleji a vařena po delší dobu, což vytvářelo odpudivou konzistenci a chuť. Očekávání poznání nových kulinářských radostí byla nahrazena uvědoměním si rozdílů ve stravovacích návycích.
Tohoto dobrodružství však přišlo nečekané zakončení, když jsem byl nucen vyhledat lékaře a obdržel antibiotika, což bylo něco, co jsem v posledních dvaceti letech nepotřeboval. Představa o mé silné imunitě a tom, že poslední nemoc jsem prodělal v pubertě, najednou byla rázem rozptýlena.
Nejlepší jídlo bylo paradoxně ne u restaurace, ale u jedné paní, která měla vždy plnou ledničku a pravidelně přivážela ryby. A toto vše v této oblasti za pouhých 40 Kč za rybu bylo opravdu vynikající
.
A co se týče proplacení léků z cestovního pojištění AXA, zapomeňte na to...
A co se týče pojištění? Všechny dokumenty, telefonní čísla a e-maily na lékaře jsem poslal své pojišťovně AXA, které jsem dosud pouze platil, nikdy jsem nesáhl do žádné náhrady. Ačkoli šlo o částku nižší než 1000 Kč, žádost byla zamítnuta. Někteří úředníci zjevně nerozumí, že v místech, kde není tekoucí voda a lidé spí v prostorách připomínajících garáž, a jediným dostupným jídlem je pro mnohé rýže, není snadné získat faktury a doklady, jako kdybych byl v nemocnici s zlomenou nohou v Rakousku...